Nezoufejte. To se občas stane, že člověk nezapadne do kolektivu a pro ten kolektiv je to utrpení. Možná až vystřídáte dalších pět nebo šest zaměstnání, změníte svůj přístup a nakonec vás i někdo bude mít rád.

Vaše poslední věta dává jistou naději.

Neoblíbenost v kolektivu jsem se dávno naučila porážet... celý článek vypichuje jednotlivce z celých skupin... to že na jednom dvoře **** kámen cihlu a na dalších dvou dvorech byli manuálové stejně neřestní jako vyšší vedení? S tím nic nenaděláte... Naopak, měla-li bych mít svůj podnik, tak bych dnes věděla, pro které kousky si dojít. Bylo tam pár neskutečných dříčů a klobouk před nimi dolů, když v sezóně jeli od svírání do soumraku a za noci dom... Byly chvíle, kdy já spala v kufru svého služebního vozu a oni jeli... Klobouk, před nimi, dolů.

To snad jste nás nemusela tolik napínat, abychom se v poslední větě dozvěděli, že ....

Když ono se to od poslední věty celé nějak... samo... Fak to nemělo být tak dlouhé... Přísahám!

Pouze dvě poznámky. Pokud člověk chce něčeho dosáhnout musí hledat a najít chybu v sobě, bez ohledu na realitu. Druhá poznámka, v každém pracovním kolektivu musí být jak blbec tak génius. Pracovní kolektiv složený ze samých géniů není schopen něco pozitivního vytvořit.

Vždy hledám chybu nejdříve u sebe i když to z textu možná není vidět... kdybych to měla rozepisovat byl by z toho román

Viz zaměstnání v pojišťovně... nad roztrhanými pončochami jsem přemýšlela jestli jsem šéfa k jeho chování nějak nevyprovokovala... Až psychologové mi museli vysvětlit, že tomu tak není...

Add druhá poznámka... o magorovi vím, každé ráno na mě kouká ze zrcadla... zbytek jsem jseště nediagnostikovala

Karma za Vaši poslední větu

Děkuji