Moje cesta ke Spartan Raceu

Již před několika lety jsem viděla záběry ze závodu zvaného Spartan Race, který se pořádal v USA, a řekla jsem si, že takový závod jednou doběhnu, protože to přeci nemůže být problém. Nebo jo?!

Krátce na to se závod pořádal i našem krásném Česku. Co čert nechtěl, nebyl tu nikdo, kdo by to chtěl "jít" se mnou a tak to celé usnulo. 

Uplynula zase nějaké doba a najednou vidím na FB fotky ze závodu, jak to doběhl můj bývalý přítel se synem. Zabrbla jsem si a rozhodla, že když to dali oni, tak já taky... to už se psal rok 2015 a já byla tou dobou skoro 5 let bez jakékoliv sportovní aktivity... v kanclu, nebo v autě v pozici sedmo... Vydala jsem se hledat spřízněné duše, které by do toho šli se mnou, abychom se mohli hecnout navzájem... Světe div se, kolem mě jen pecky, které sedí v kanclu, nebo za volantem a sem tam si dojdou zahrát golf, tenis a Ti zdatnější 2x do měsíce fotbal, ale špinavý Spartan nikoho nelákal... Zkusila jsem i myslivce, neb v zemědělství jich je dost a ušpinit se většinou nebojí a nepohodlí je až tak moc neodrazuje. Ani v těchto kruzích jsem bohužel neuspěla a začala jsem to opět vzdávat. Ze zoufalství jsem zkoušela ukecat i svého přítele, který od začátku tvrdil, že je to hovadina... a odjel se svým tatínkem do Španěl na jachtu ... Grrr...

Vánoční svátky roku 2015 nebyly zdaleka tak šťastné, jako obvykle bývají - dědeček si zlomil kyčel v krčku a mě na gyndě řekli, že mám displastické změny na čípku a že je to špatné.

Rok se přehoupl a na kalendáři se objevila číslice 2016 a mě bylo zase o rok víc a přibyl tím pádem i další rok sezení a čučení přes volant, nebo do počítače. 

1/2016 - Pomalu se rozbíhalo řízení kolem mojí gyndy a děda, upoutaný na lůžko, dostal zápal plic.

2/2016 - Verdikt gyndy - byl to jeden z nejagresivnějších kmenů, musela jsem na biopsii. Dědovi se zápal plic horšil, někdo mu nasadil špatná antibiotika.

3/2016 - Biopsie potvrdila, že se jedná o rakovinu a musím na operaci - no co, trpí tím každá třetí, když se to řeší, není to nic strašného, na tuhle rakovinu se v ČR běžně neumírá. Děda svůj boj vzdává - chystá se pohřeb.

4/2016 - Operace odhalila, že rozsah zhoubných buněk byl o něco větší, než se očekávalo, ale zůstalo mi všeho dost na to, abych mohla mít děti... jupí! Plánovaná neschopenka 8 týdnů. Koncem měsíce jsem se rozhodla, že 8 týdenní neschopenka by mi mohla dát dostatečný prostor k tomu, abych konečně přestala kouřit. Zjistila jsem, zda je již podpůrný odvykací lék v ČR k dostání - byl, a tak následovalo rozhodnutí navštívit místní plicní oddělení s přímou prosbou o předepsání léku, který se vrátil do distribuce. K mé radosti mi bylo vyhověno a ještě jsem k tomu zadara dostala povzbudivá slova i úsměv!

5/2016 - Neschopenka pokračovala dle "plánu", já s přítelem oba doma, on nepracující - já na nikotinové odvykačce, ale ještě kouřící a unuděná doma - rozchod byl nevyhnutelný, stejně se to mezi námi zle chrulo už od 9/2015. Martin odchází, já pláču a pár dní po jeho odchodu odkládám i cigarety - je 17.05.2016 a já se pokouším ustát svůj první den bez kouření. 

6/2016 - Vrátila jsem se do pracovního procesu... Stále nekouřím. Vymýšlím, zda bych zvládla Spartan Race již letos v září. Díky rozchodu s Martinem mohu sáhnout i po informacích a radách ke svému ex. Pokus o běh - prvních 1500 metrů - nejen že jsem to neuběhla, ale ani jsem to druhý den nemohla zkusit znovu - doběhla mě svalová horečka! Nainstalovala jsem nejmenovanou tréninkovo/běhací aplikaci do telefonu.

7/2016 - Práce strhla mou pozornost úplně někam do háje. Lékaři mi závod v roce 2016 výslovně nedoporučují - moje doktorka mi řekla, že jestli závod v 9/2016 půjdu, tak si následky ponesu sama - rozhodnutí běžet Spartana ve mě silně ochabuje.

8/2016 - Lékaři byli daleko. Jejich slova se mi z hlavy začala vytrácet... Chtěla jsem závod zase zkusit... Pak přišlo uvědomění si děsivého - Páni, jen měsíc na přípravu?! ... Vzdala jsem se, ale přišel nápad, že bych to mohla zkusit za rok.

9-10/2016 - Sháněla jsem informace a lidi, kteří to běhají . svému ex jsem se chtěla vyhnout. Sociální sítě, nejsou moje kámošky a tak se mi spřízněné duše nalézt nedaří. Běhací aplikace si řekla o peníze za to, že mi sestaví běhací plán a já jí je dala. Začala jsem nakupovat i běhací vybavení... Nemalé investice mě třebas donutí.

11/2016 - No a co?! Poběžím sama, to dám! Prostě jsem už do běhání něco nainvestovala, musím se o to alespoň pokusit! Přichází první pokus o běhání ... za měsíc uběhnuto prvních 25 km.

12/2016 - Zima je pekelná... Vyrážím na svah na otevíračku Špindlu. Pád na snowboardu ... poraněné rameno ... chíra ... závěs ... neschopenka ... Vánoce - motivace v hajzlu. V rámci nesexování a zdraví odkládám HAK. Bývalý mi nabízí, že by se mnou závod odběhl - že bych se přeci jen vzepřela? ... uběhnuto jen 10 km.

1/2017 - Venkovní chlad je strašidelný. Rameno jakous takous funguje - zkouším první angličáky. Běh je na pytel v tom mrazu se nedá dýchat. Snažím se překonat, ale nakonec mám za měsíc uběhnuto jen 12 km.

2/2017 - rameno bolí jako ďas. Venku mrzne. Bez HAK mi je čím dál tím lépe, nikdy bych nevěřila, že mi tak ovlivňuje život. V práci začínají semináře a já mám celkem fofr. Energie je málo a večer se blbě přemlouvám k pohybu. Spoustu cviků díky rameni nemohu dělat. Běhání je v mrazech na prd - uběhnuto? Skoro nic.

3/2017 - rameno povolilo, tak jsem zkusila pár kliků... tak zase začalo bolet - bolest se postupně zhoršovala až k nesnesitelné. Počasí se umoudřilo a sním i moje chuť běhat ... respektivě moje odhodlání běhat, které s chutí nemá zdaleka nic společného. Aplikace je zaplacená na rok - postupně mi je při běhání čím dál tím lehčeji. Začínají mě bolet lýtka ... za měsíc uběhnuto 28 km.

4/2017 

Rameno odešlo definitivně - chirurgie i ortopedie radí klid - vyrážím na známá pracoviště fyzioterapeutů, kteří mávnutím kouzelného proutku provádí techniky k zázračnému uzdravení. Já u toho skřípám zuby bolestí. Odcházím s třemi cviky na doma a 6 páskami kineziotapeu (nebo jak se to píše) na jednom rameni. Jo, abych nepomněla... bolestivé mávnutí kouzelného proutku má za následek zlepšenou hybnost ramene. 

Hledám alternativy k posilování a protažení - objevuji Aštanga jogu. Nadšení převyšuje nemalé poplatky za měsíční kurzovné. Zjišťuji, že jogamatka a legíny mi nestačí... u tohoto typu jógy se rosíte jako les po letní bouřce v tom idealističtějším pojetí... reálnější jsou vrata od chléva, neb ta řeka potu na mých zádech s krásným oparem nad lesem nemá nic společného. Zbrocena potem se kloužu i na jogamatce - potřebuji podložku, která, když se namočí, rak mi nebude klouzat.

Běhání - začíná mě bavit. Od 01.04. 2017 - ke dni 16.04.2017 mám odběháno 35 km. Musím trochu zpomalit. Bolí mě lýtka a to i přes kvalitní kompresní podkolenky. Jeden známý lékař mi, po zběžné prohlídce, řekl, že když stojím, tak mi pravá noha lehce u kotníku vybočuje, zdá se, že se mi propadá klenba. Je fakt, že pravé lýtko bolí neúměrně více.

Spartan Race – přihlášená jsem na 24.09.2017 na Sprintovou verzi do Liberce. Co myslíte dám to?